Foto: David Štotola
Cintránský vévoda Windhalm z Attre, mladý generál Cintránské armády, původně dostal rozkaz zajistit jižní hranice Cintry. Když ale Nilfgaardské pluky proudily do země východními průsmyky a nebylo co bránit, rozhodl se jednat. V Attre nechal jen nejnutnější posádku, zbytek vojska odvelel k obraně hlavního města. Sám si poručil nejrychlejšího koně a vyrazil za severní hranice hledat pomoc. Staré svazky a přátelství teď měli být podrobeny velké zkoušce. Windhalm nebyl pro temerské ani redanské šlechtické rody neznámý. Na večerních hostinách a u dvorních banketů se nejednou vyprávěla historka, jak na námluvách princezny Pavetty bodl jejího budoucího manžela, tehdy ještě zakletého v ježčí podobě.
Zprávy o obležení Cintry se šířily s větrem o závod. Helena z Drakenborgu se nedivila, když jí Vojtěch Nemilosrdný, velitel její osobní gardy, přivedl generála Windhalma z Attre s naléhavou žádostí o posily.
Windhalmovi bylo mu jasné, že ani se všemi muži Cintránského království nedokáží zastavit černou povodeň. Potřeboval spojence.
Času bylo málo, protože již několik týdnů byly městské hradby Cintry obleženy a průnik mohl nastat kdykoliv. Podle posledních zpráv se ale královna Calanthé statečně držela proti přesile.
Helena z Drakenborgu pohybům vojsk na mapě nerozuměla, ale pohled jejího velitele byl odmítavý a nařízení krále Vizimira znělo jasně – nevměšovat se do Cintránsko-Nilfgaardského konfliktu.
Generál Windhalm však nabídl více než nebezpečí. Přítomnost Heleniny osobní gardy na cintránské straně a případné obchodní vztahy s vítěznou Cintrou by zajistily přísun peněz do drakenborské pokladnice, která byla téměř prázdná – to by znamenalo možnost splatit dluhy, které jí tu zanechal její manžel a vymanit se z té nepohodlné smyčky.
Číší nalitého vína oslavili nově vzniklé přátelství – a ten večer nezůstalo to u jedné číše rozhodně nezůstalo…
Vojtěch Nemilosrdný, velitel vojenské posádky v pevnosti Drakenborg a zkušený stratég, už ale přemýšlel, jak takový obtížný plán uskutečnit. Tak malé množství mužů, které mohl Drakenborg poskytnout, se nemohlo měřit s moderní a dobře vyzbrojenou nilfgaardskou armádou. Jediná výhoda, kterou měli na své straně, bylo překvapení.
Nilfgaardští špehové však mají uši a oči všude. Emhyrova výzvědná síť se rozprostírá daleko, tím více u potenciálních spojenců Cintry. O výsledku bitvy či války často rozhodují maličkosti. Déšt, nemoci, nebo „pozdní“ příchod spojenců. A o tom, na rozdíl od deště, může rozhodnout ryzí zlato.
Politický nátlak, úplatky, vyhrožování, pochlebování, to vše se bere v prvním ročníku Nilfgaardské akademie pro diplomaty. Netrvalo dlouho a smlouva o smlouvě budoucí byla podepsána.
Co na listině ale stálo, to ví jen Helena z Drakenborgu. Jestli bude smlouva dodržena? To neví nikdo. Jednat zbrkle se Heleně nikdy nevyplatilo. A tak se se svými věrnými vydává k Cintře. Konečné rozhodnutí padne až před jejími branami. Vojtěch Nemilosrdný udělá to, co mu jeho paní poručí, jako každý správný voják.
S následky ať si lámou hlavu panovníci, válka je řemeslo vojáků.
Foto: Erik Pohl
